Malá velká země Kazachstán

originál byl publikován v časopisu Fond Shop 11/2014

Kazašská burza dokázala za tři a půl roku zhodnotit 20x, aby se o nemálo později propadla na třetinu. Kazachstán je valuačně levný, plný nerostného bohatství, ale také korupce.

Ve středověku byla střední Asie srdcem asijské ekonomiky. Místní státy zbohatly tím, že byly obchodními tepnami spojující Čínu, Indii, Blízký východ a Evropu. Ovšem s rozvojem námořní dopravy přišel region o svůj status. Jenže dnes patří tento región znovu mezi vycházející hvězdy. Má obrovské nerostné bohatství. Ve srovnání s rozvinutými zeměmi zde existuje neuvěřitelný prostor pro ekonomický růst. A kde je kapitál, tak tam je z čeho růst. Kazachstán je největší z lokálních ekonomik. Ovšem kromě obrovského potenciálního růstu zde zůstávají potenciální hrozby. Od začátku nového milénia se v investorském žargonu začíná objevovat nové slovní spojení „New Silk Road“ aneb nová hedvábná stezka. Je to souhrnné označení pro Kazachstán, Azerbajdžán, Gruzii, Arménii, Uzbekistan, Turkmenistán, Tádžikistán, Kyrgichzstán a Mongolsko. První vlna boomu zde přišla začátkem nového tisíciletí, kdy v USA končila
technologická bublina, která spustila následnou ekonomickou recesi. Investoři tak začali hledat nové možnosti ve světě a velmi populárními se tehdy staly emerging markets, zejména ty pod označením BRIC – tedy Brazílie, Rusko, Indie a Čína. Ty slibovaly největší potenciál budoucího světového ekonomického
růstu, a když pomineme Brazílii, tak vidíme, že hedvábná stezka leží právě uprostřed zbylých tří ekonomických dravců. Význam hedvábné stezky už nebyl
čistě infrastrukturní jako v minulosti, ale teď to mělo být spíš o dodávání nerostných surovin rychle rostoucím a hladovým „megaekonomikám“. Kazachstán je 9. největší zemí světa, která zabírá 2,7 milionů kilometrů čtverečných. Má ovšem relativně nízkou populaci, zhruba 16 milionů. Stejně jako všechny další státy
„Stezky“ si Kazachstán nese sovětskou minulost. To znamená, že s důrazem na národní bezpečnost Sovětského svazu zde byla infrastruktura vybudována
jen mírně, za lepším vzděláním se cestovalo do Moskvy nebo Leningradu a průmysl s vyšší přidanou hodnotou zde byl zastoupen pouze minimálně. Na druhou stranu, čím Kazachstán nedávno přilákal světovou pozornost investorů, nebylo to, co měl „nad zemí“, ale „pod zemí“. Ze 110 prvků nacházejících se v Mendělejevově tabulce chemických prvků, se jich v Kazachstánu nachází až 99, z nichž 60 se už těží a používá. Kazachstán patří k nejbohatším státům na světě co do nerostného bohatství. Jsou silní v produkci téměř všech klíčových „hard“ komodit, jejichž ceny denně naskakují světovým traderům na monitorech
Bloomberg terminálů: ropa, zemní plyn, zlato a jiné drahé kovy, ale i komodity jako titan, hořčík, uran atd. Kazachstán je v současnosti na 12. místě ve světě, pokud jde o potvrzená ložiska ropy. Kazachstán není členem OPECu, a tak se vláda v současnosti zaměřuje na další rozvoj tohoto odvětví, co do produkce, zpracování i do infrastruktury. Experti spekulují, že další obrovská doposud neobjevená ložiska leží pod hladinou Kaspického moře. I když ropa a komodity
jsou páteří současné kazachstánské ekonomiky, vláda se snaží diverzifikovat svoji závislost na této komoditě a aktivně podporuje odvětví jako finančnictví, infrastruktura a stavebnictví.

...BEZ BUBLINY TO NEJDE ...

Komoditní země zažily za posledních 10 let velmi volatilní období. Dvakrát se obrovská eufórie přetočila do skepse, až v paniku. Jednou to bylo mezi lety 2003 až 2007. Následně investory vyplašila světová krize v roce 2008. A pak přišla bublina, která vrcholila v roce 2011 a trh klesal prakticky do konce roku 2013.
Kazachstán si svoji největší slávu odbyl hned v prvním období, podobně jako Rusko a Čína. Jenže tak velká pozornost zahraničních investorů a přílivu kapitálu nemohla zůstat bez toho, aby vyprodukovala tržní anomálie. Ty se projevily v tradičních ukazatelích přehřátí ekonomiky: na burze a nemovitostním trhu.
Šílenství, které se rozpoutalo u „zlatokopů“ zaměřených na emerging markets, bylo velmi zajímavé. Index kazachstánské burzy KASE měl na konci roku 2003 hodnotu 142 bodů. V polovině roku 2007 se už pohyboval na hodnotách kolem 2820 bodů. To je téměř 20násobek za 3 a půl roku! V roce 2005 až 2007 se velmi dobře upisovaly na světových burzách, zejména v Londýně, všechny firmy, které měly v názvu „Kaz“-něco. Kazakhmys, KazakhGold, KazMunaiGaz
atd. Jen v roce 2007 byl objem úpisů více než 4 miliardy dolarů. Od té doby do současnosti nedosáhl ovšem velikosti ani jedné miliardy. Cena rezidenčního
bydlení se zvýšila zhruba z 500 USD za metr čtvereční na 3750  USD v polovině roku 2007.

ČÍM VĚTŠÍ BOOM, TÍM TVRDŠÍ PÁD

Jenomže v ekonomice nic neroste věčně. Bublinový růst cen ropy se zastavil a slávu rostoucích emerging markets přehlušily zprávy o množících se problémech na hypotečním trhu v USA. Zároveň se začaly dostávat na povrch infromace o neuvěřitelné korupci v Kazachstánu. Mnoho neúspěšných zahraničních projektů bylo neúspěšných proto, že investoři byli oklamání anebo podvedeni. Ono se není zas tak moc čemu divit. Kazachstán je prezidentský stát, kde současný prezident Nursultan Nazarbayev přešel plynule z vedoucí funkce v komunistické straně Kazachstánu do prezidentské pozice nově
vzniklého státu v roce 1991 a je tam dodnes. Kazachstán má ekonomickou i politickou unií (bezvízový styk) s Ruskem a Běloruskem, tedy zeměmi,
které fungují na podobném politickém principu. V těchto státech je veškerá ekonomická i politická moc koncentrovaná do rukou vládní vrstvy (potažmo diktátora) a je nastavená tak, aby byla co nejdéle zachována. Tudíž je velmi dobře postaráno o vojenské a politické složky státu, stejně jako o loajální
úřednické složky státu, které mají v rukách rozhodovací pravomoci o klíčových ekonomických otázkách. Tady se hraje naprosto podle úplně jiných
pravidel, než na jaké jsou zvyklí investoři ze západních zemí. Je to jako hrát s někým karty dle pravidel žolíka, jenže se hraje poker.
Západní investoři se cítili podvedení. Jenomže v těchto státech, které od roku 1917 měly za to, že zahraniční investoři jsou pouze vykořisťovatelé,
kteří je chtějí oloupit o jejich národní bohatství, je právě „chytrostí“ a umem domácího občana z takovéhoto „vykořisťovatele“ získat peníz, bez protiplnění.
Nad tím drží v tichosti ochrannou ruku vládní vrstva a soudnictví. Podle Transparency International byl Kazachstan v roce 2012 až na 133. příčce „Korupčního indexu“. Od roku 2010 to je propad o 28 příček.

A DNES? 

V době slávy a úspěchů se Kazachstán, jak to tak bývá, dokázal slušně zadlužit a mnoho lokálních bank leží na toxických aktivech. Velkým odlivem
kapitálu z emerging markets zpět do USA v loňském roce byl zasažen i Kazachstán a jeho centrální banka v únoru tohoto roku devalvovala kurz
domácího tenge oproti americkému dolaru o 20 %, čímž dostala do problémů domácí dlužníky, protože podle agentury Fitch bylo ještě v září 2013
až 41 % půjček denominovaných v cizích měnách. Co se týče burzy, tak dnes se index KASE obchoduje na zhruba 1050 bodech, téměř třetině z předkrizových maxim. V současnosti je na kazašské burze emitováno 70 emisí s celkovou tržní kapitalizací 30 miliard USD. To je zhruba velikost i pražské burzy Jedná se především o společnosti ze sektoru těžařství, energetiky a finančních služeb. Další společnosti s aktivy v Kazachstánu můžeme najít i na světových burzách, hlavně v Londýně. Zde jde hlavně o komoditní firmy. Z valuačního pohledu jsou kazašské akcie, podobně jak ruské, levné. Ovšem jde o to, zda se podaří navrátit investorům důvěru v to, že Kazaši budou ochotní se o svoje nerostné bohatství dělit, anebo nikoliv. Kazašská vláda vysílá signály, že o
zahraniční investory zájem má. Snaží se zjednodušovat podnikatelské prostředí a snížila korporátní daň z 30 % na 20 % s cílem ji snížit až na 15 %. Pozitivem je i to, že přímé zahraniční investice do Kazachstánu, navzdory problémům, rostou. Dle vládní investiční agentury KaznexInvest zaznamenali
v roce 2013 příliv přímých zahraničních investic ve výší 24 mld. USD, což je o 4,5 mld. více než v roce 2007. Ovšem otázkou zůstává, do jaké míry jsou to skutečně zahraniční investice, protože podstatná část z nich pochází z Holandska, takže otázkou je, zda to nejsou jenom anonymní holdingové
struktury domorodých bohatých vládních činovníků a oligarchů. ■