Krize 1873 - ekonomika
Česká zakladatelská horečka
Zakladatelská horečka zasáhla naše území někdy před 150 lety. Šlo o období velké prosperity, které ale nafouklo obří bublinu. Po jejím prasknutí zkrachovalo nebývalé množství podniků.
V současnosti se s dnešní hospodářskou, pro někoho možná dluhopisovou nebo finanční krizí hledají paralely s rokem 1929. S tehdejší Velkou krizí a následující dekádou. Pojďme se ale podívat ještě více do historie. Na světovou hospodářskou krizi, která vypukla nedaleko od nás a tím přímo zasáhla naše hospodářství. Jaký to mělo vliv na nově otevřenou pražskou burzu? Jaké paralely a ponaučení si z toho můžeme vzít dnes? Pojďme se vrátit v čase o 150 let nazpět. Do období prosperity. Období nazývané zakladatelskou horečkou. Období, které dalo vzniknout mnoha novým oborům. Období prosperity, které vyústilo v burzovní spekulaci nejširších mas. Období, které skončilo krachem a následnou dlouholetou recesí nejen na našem území.
NIC SE NEZMĚNILO
Mezi čtenáři už samozřejmě nenajdeme jediného pamětníka té doby. Jen stěží bychom mohli nalézt někoho, komu o té době povídal alespoň dědeček. Naštěstí se zachovala literatura, která nám dané období připomíná. Najít z této doby literaturu v českém jazyce je problém, ale kdo hledá, najde. Co upoutá nejvíc, je fakt, že byť uplynula tak velká dávka let, lidská povaha a chování se nezměnily ani o chlup. Ani vývojem ekonomické vědy, ani vývojem psychologie a sociologie, ani rozvojem internetu a lepším přístupem k informacím, ničím. V k a p i t a l i s t i c k ém zřízení se krize budou objevovat vždy. A to jako důsledek přehnaných očekávání snadno vycházejících z výborných ekonomických výsledků v uplynulých letech. Lidi mají tendenci na základě minulého růstu
předvídat geometrický růst do budoucna. Ekonomika je ovšem proces cyklický. A na to se zapomíná právě v dobách kdy s jídlem, tvořeným uplynulými zisky, roste nezadržitelně chuť. Nastává krize z nadvýroby. Co se to vlastně v té době událo?
CO BYLO POČÁTKEM?
Na počátku byl technologický pokrok. Průmyslová revoluce vstupovala do svojí druhé vlny. Mnoho lidské práce bylo nahrazeno stroji. Výroba začala být více organizovaná a produkovalo se ve větších objemech. To přinášelo vyšší zisky. Ovšem takto organizovaná výroba vyžadovala větší kapitálové investice. Založit takový pivovar nebo cukrovar vybavený nejnovější technologií nebylo pro jednotlivce úplně jednoduché. Ne vždy se našel kapitalista, který by sám měl dostatek kapitálu na založení továrny. Tady se jako efektivní řešení ukázaly akciové společnosti, které umožňovaly jednoduchý raising kapitálu a jeho využití. Na základě spravedlivého a jednoduchého principu mohlo více lidi složit kapitál, který už k výstavbě postačoval. Převod vlastnických práv byl většinou jednoduchý, a to formou prodeje akcií v listinné podobě. Tato éra byla v českých zemích reprezentována železem, ocelí a parním pohonem. Dřevo začalo být nahrazováno uhlím. V rozkvětu byly tedy obory důlní, hutní, výstavba železnic, pivovary a cukrovary. Když dnes zajde člověk do hospody, je docela velká pravděpodobnost,
že na podtácku najde údaj: akciový pivovar založen v roce někdy mezi 1865 – 1873, tedy v období vrcholící zakladatelské horečky u nás. (tabulka 1). Jak u pivovarů, tak u cukrovarů platilo, že šlo často o tzv. „měšťanské pivovary nebo cukrovary“. Tedy počáteční akciový kapitál upsali občané města nebo obce. Nejlepší reklamou pro úpis akcií bylo, když si akcie koupily „místní celebrity“, tedy doktor, učitel, starosta anebo právník. Když se tato zpráva roznesla, zvýšila se důvěra v emisi a chodit upisovat začali i drobní střádalové. A když po roce ve vedlejší obci viděli, jak se sousedům daří a pobírají slušné dividendy,
chtěli si postavit taky svůj cukrovar nebo pivovar. Banky, které vznikaly jedna za druhou, spolufinancovaly podobné investiční aktivity velmi rády. Byznysu se
totiž dařilo a nově vzniklé firmy bez problémů splácely svoje půjčky. Najednou začala poptávka po kapitálu geometricky stoupat a banky si tak mohly účtovat vyšší úroky. Investiční projekty s tím neměly nejmenší problém, protože očekávaly, že i jejich výnos bude geometricky stoupat.
CO SE POKAZILO?
Jenomže ouha. Překotně zakládané průmyslové podniky vyrobily v uplynulém období příliš mnoho zboží, po němž sice byla poptávka, ale ta má své meze, dané kupní sílou obyvatelstva a nasyceností vývozních trhů. Zboží se začalo hromadit na skladech. Podniky si proto musely vypůjčovat od bank hotovost, aby přečkaly dobu sníženého odbytu zboží. Zvýšením poskytnutých úvěrů poklesla hotovost v bankách. A s tou co zbylo, se čile spekulovalo na burze.
PÁDY BANK
Začaly padat banky. Jenom v Praze se jejich počet zvýšil mezi lety 1867 až 1873 ze 7 na 21. Smršť jich ale přežilo jenom 5. Pády bank krize jenom začínala. Brzy ohlásily zastavení nebo omezení provozu průmyslové závody všeho druhu. Začalo se propouštět a vzrostla nezaměstnanost. Řada železničních tratí, které hojně vznikaly, zůstala nedostavěná. A krizi pocítil hlavně sektor, který zažíval největší rozmach – cukrovary. Právě osud jednoho takového cukrovaru z této éry zachytil spisovatel Otakar Červinka v románu Boj s kapitálem z roku 1900. Mladý hrdina opouští rodné hospodářství, aby rozjel fungování cukrovaru na statku jedné vlivné rodiny. Zároveň bylo nutno přizvat německého investora, který se měl vyplatit z budoucích zisků. K těm ale nedošlo. Hrdina se pak po 4 letech a zmařené práci vrací na rodný statek, zatímco majetek vlivné rodiny propadá do rukou německého investora.
ZÁPADNÍ SOUSEDÉ
Zakladatelská horečka měla kořeny právě v Německu a Rakousku. Tam bujela i udeřila nejvíce. Zatímco v období let 1790 až 1870 bylo v Německu založeno jen 300 akciových společností, za pouhé dva roky 1871 a 1872 vyrostlo přes 780 nových akciovek. V Rakousku bylo do roku 1867 založeno 154 akciových společností. Mezi lety 1868 až 1873 jich vzniklo neskutečných 689. Krize udeřila tvrdě a v průběhu následujících 9 let (1874 – 1882 ) vzniklo pouze 73 nových akciovek, ovšem za stejnou dobu stihlo zbankrotovat 349! V Čechách byla situace mírnější, ale stejně to nebylo moc platné. Do roku 1867 existovalo 49 akciových společností, během horečky (1868 – 1973) jich vzniklo 328, ovšem po krizi (1874-1882) jen 23. Naopak zbankrotovat jich stihlo 164! Bylo zavřeno mnoho podniků a továren. Při bližším zkoumání se dá ovšem zjistit, že šlo o podniky finančně slabé, na rychlo postavené, častokrát založené bez hospodářského opodstatnění, kdy neměly ani plně splacený upsaný akciový kapitál. Naproti tomu, podniky silné a zavedené, jejichž účel měl hospodářsky význam, které si tvořily rezervní fondy, krizi přestály. Naopak, krátce po první panice, krátkodobých ztrátách, snížení nákladů a pročistění konkurence, začaly
jejich zisky prudce stoupat. Došlo k rozsáhlé koncentraci v průmyslové výrobě. Zůstal daleko menší počet závodů, ale tento počet dokázal vyrobit větší množství výrobků než před krizí. Například v ještě donedávna prudce se rozvíjejícím odvětví těžby hnědého uhlí, co do počtu společností, poklesl počet podniků mezi lety 1870 až 1889 na polovinu, ale počet ždělníků v nich se zvýšil trojnásobně. Produkce uhlí se zvýšila sedminásobně! Ale to už je jiná epocha hospodářských dějin.
ČÍM BYLA KRIZE VÝJIMEČNÁ?
V čem byla tato krize jiná než další? Zaniklo mnohem větší procento firem a bank, než tomu bylo v roce 1929 anebo teď v krizi po roce 2008. Důsledky
tehdy byly mnohem radikálnější. Funkce státu se omezovala spíše na rozhánění sociálních nepokojů četnictvem než na nějaké řešení v rámci sociální politiky. A ještě v jednom je tato krize jedinečná. Zatímco většina pozdějších světových krizí přišla zpoza dveří k nám, toto je jediná krize, která naopak pronikla do světa z říše, jejíž jsme byli součástí. Co ale zůstává pro všechny krize stejné? I tuto krizi si odnesli nejvíce na zádech akcionáři bank. Podobně jako
tomu bylo v roce 1929 i 2008. V příštím článku se podíváme blíže na burzovně spekulační stránku celé éry.
