Paralely Velké krize do současnosti

Publikováno: Fond Shop 13/2012

Současná finanční krize, nebo recese, není ani první ani poslední se
kterou se setkáváme. Jak si tedy vedly akci finančních institucí po
Velké krizi roku 1929.

Od vypuknutí hypoteční krize a následného pádu Lehman Brothers v roce 2008 se rozhořela nejhlubší ekonomická světová krize od třicátých let. A to i měřeno propadem na akciových trzích. Nejvíce byl zasažen sektor, který byl epicentrem krize: Finance a hlavně banky. Pumpování neustálých úvěrů do ekonomiky způsobilo růst cen nemovitostí  a celkový ekonomický rozmach a prosperitu. Před krizí bylo standardní, že se banky a finanční instituce obchodovaly na 3 – 4 násobku hodnoty jejich  účetní ceny akcie (ukazatel P/B). Teď se mnohé bývalé neotřesitelné světové finanční instituce obchodují pod účetní hodnotou.

BANKY JSOU STÁLE NÍZKO

Podle sektorových indexů Stoxx all Europe jsou to právě banky, které od nejhlubšího dna na jaře 2009 ukázaly nejslabší zotavení. Zatímco většina sektorů se obchoduje mnohem výše (např. spotřební zboží +85%), banky jsou dokonce o čtvrtinu níže než před třemi lety. Je pravda, že v Evropě jsou problémy s evropskou dluhovou krizí a na banky je proto velký tlak. Ovšem i finanční sektor z USA předvedl za 3 roky zhodnocení pouhých +0,46%. Za stejnou dobu index S&P500 zhodnotil o více než 40%. Na pražské burze máme tři finanční tituly. Ani jeden nepřinesl investorům za 3 roky pořádný výnos.Jenom KB mírný. Je tedy dnes finanční sektor podhodnocen? Vyplatí se do něj investovat? Slovy Marka Twaina, historie se nikdy neopakuje, ale někdy se celkem slušně rýmuje, se podíváme, jak se chovaly akcie finančních společností na pražské burze po krizi v roce 1929. Vyplatilo se do nich investovat během krizového dna v roce 1933?
 

CO NÁM ŘÍKÁ HISTORIE?

Budeme sledovat 8 největších obchodovaných bank v Praze (ano, tak vyspělý byl tehdy burzovní trh za 1.ČSR). A to Agrární banku (AGR), Banku pro obchod
a průmysl – dříve Länderbanku(BPOP), Českou banku Union (UNION), Českou eskomptní banku (ESKOM), Českou průmyslovou banku (PrůmB), Ústřední banku českých spořitelen (ÚBS), Živnobanku (ŽIVNO) a centrální banku - Národní banku Československa (NBČS). Když se podíváme na konec roku 1928, kdy vládla všeobecná pohoda, dokonce nadšení, tak zjistíme, že všechny banky byly ziskové a všechny vyplácely slušnou dividendu (v rozpětí 4-5 %). Podle tržní kapitalizace byla největší NBČS, za ní pak slavná ŽIVNO, ta byla 10 x větší než nejmenší ze sledovaných AGR. S krachem na New Yorské burze v říjnu 1929 se ekonomika zasekla a nastal pokles akciových trhů. Propad trval až do roku 1933, kdy bychom mohli najít pomyslné dno na bankovních titulech v  Praze. V tomto období si některé banky musely projít tím, čím si procházejí světové banky dnes. Odpisy špatných úvěrů. Nacházíme se na konci roku 1933. Kurzy bankovních titulů neustále klesají. Banky mají bilance po odpisech (tab. 1). Ziskovost většiny bank je ovšem nadále mizerná. Počet nezaměstnaných v ekonomice vystoupal na rekordní úroveň. Mezitím většina mimobankovních titulů už začala růst. Například Škodovka meziročně posílila téměř o 30%. Typické krizumilovné tituly jako například „Akciová společnost pro lihový průmysl“ vzrostla ve stejném období téměř o polovinu.

Oproti tomu, 4 z 8 sledovaných bank  přestaly vyplácet dividendu. Další tři (AGR, UBS, ŽIVNO) ji musely podstatně zredukovat. Pouze centrální banka ji snížila jen mírně z 290 Kč v roce 1929 na 210 Kč v roce 1933. Akcie bank, které snižovaly dividendu nejméně, se obchodovaly na úrovních 65-80% ceny oproti konci roku 1928. ŽIVNO i kvůli odpisům zasáhl pokles kurzů citelněji. Klesla na třetinu původní hodnoty. S nejproblémovějšími bankami se dokonce přestalo i obchodovat na hlavním trhu a jejich likvidita a kurzotvornost se tvořila v tzv. „soukromém obchodě“. Tituly, které přestaly vyplácet dividendu se obchodovaly v roce 1933, pouze na čtvrtinových hodnotách než před 5 lety. Komu ta situace připomíná dnešní realitu na světových finančních trzích? Některé banky zastavily výplaty dividend. Obchodují
se na zlomcích původních cen. Některé se už ani neobchodují. Nezaměstnanost dosahuje v Evropě nevídaných výšin. Ovšem některé jiné obory už podle kurzu akcií rostou. Investor mád dnes a v roce 1933 stejné dilema. Je bankovní sektor neprávem podhodnocený a je to dobrá dlouhodobá investice? Anebo krize v bankovnictví neřekla ještě poslední slovo? Zatímco investor dnes ještě odpověď neví, investorovi z roku 1933 můžeme nahlédnout do karet a podívat, se jak kurzy a dividendy vyvíjely dále. Žádná sláva. I když rok 1933 byl pro bankovní sektor skutečné kurzovní dno, žádné rychlé uzdravení se nekonalo.
Návrat na předkrizové úrovně už vůbec ne. Ale i v tomto období byly chvíle, kdy se dalo slušně vydělat. Program na oživení ekonomiky amerického
prezidenta F. D. Roosevelta, tzv. „New Deal“, odstartoval na světových akciových trzích byčí trh, který trval od roku 1933 do roku 1937. Index Dow Jones zhodnotil v tom období zhruba ze 60 bodů na 180, aby se v roce 1938 propadl na 120. (U nás musíme započítat kromě ekonomických problémů i politickou krizi, když koncem roku 1938 se vznášel přízrak 2. světové války a v platnosti už byla Mnichovská dohoda).

JAK SE BANKÁM DAŘILO PO KRIZI?

Největší zhodnocení v bankovním sektoru nabízely právě ty neproblematičtější banky. Kromě BPOP zaznamenaly zbylé tři kapitálový zisk za 4 roky více
než 100 %. Důvodem byl i fakt, že se banky v tomto roce (1937) vrátily k výplatě dividendy. Tu ale další rok nepotvrdily, a tak se kurzy znovu propadly.
Banky vyplácející dividendu rovněž rostly, ale mírněji. Stále jsou tyto růsty malé oproti Dow Jonesu (zhodnocení 200%) anebo průmyslovým podnikům, například Poldi (rovněž 200%) nebo Škoda (150%). Kdo koupil akcie bank v roce 1933, tak do roku 1938 nemohl prodělat. Rostly všechny. Některé jenom minimálně (BPOP 8%), naopak ŽIVNO až 61 %. Když to ale srovnáme s jinými sektory, nazvali bychom toto zhodnocení moderním výrazem  underperformance. Zajímavostí také je, že jediné bankovní akcie, které svým majitelům za desetiletku 1928-38 neprodělaly peníze, byly malinké konzervativní banky, zaměřené na jádro svého podnikání a AGR, ÚBS. Vyhnuly se odpisům a nepřestaly po celou dobu vyplácet dividendy. Relativně dobře ještě dopadly banky z opačného cípu tržní kapitalizace, tedy Národní banka a Živnobanka. Tyto banky byly kapitálově silné a krizi přestály. NBČS nic neodpisovala a nepřestala vyplácet dividendu a v roce 38 měli její majitelé jenom o 12% méně, než za kolik si ji koupili v osmadvacátém. Živnobanka odepisovala relativně
méně než ostatní a své postavení největší komerční banky v republice si uhájila i během krize. Poslední známá kotace Živnobanky, než byla burza v roce 1940 zavřená, byla 580 Kč (tedy těsně pod předkrizovou úrovní). Dá se předpokládat, že kdyby nepřišla válka a následně socialismus, dělala by akcie Živnobanky koupená v roce 1928 jejím držitelům obrovskou radost. Ostatní čtyři veřejně obchodované banky si krizi odnesly na svých bedrech. Suma sumárum, finanční krize končí na ramenou finančních institucí. Ekonomika se krizí nezastaví. Nepřestane se jíst ani vyrábět ani spotřebovávat. Jen se omezí nadbytečně  postavené výrobní kapacity, tím se zvýší nezaměstnanost. Nadbytečné a nepotřebné věci byly mnohokrát postaveny jen za bankovní úvěr (např. při boomu nemovitostí v roce 2007 – satelity u Prahy, města duchů na Španělském pobřeží apod.) Banky to rády financovaly, protože až do krize to byl nesmírně  výnosný byznys. A pro banky z obou stran. Z jedné strany financovaly developera, z druhé strany financovaly kupujícího hypotékou. Teď se karta obrátila. Kupující jsou nezaměstnaní a developer v insolvenci. Komu ten finanční dluh zůstane na vrub? Bance. Na základě těchto úvah se tedy domnívám, že oživení
bankovního sektoru bude pomalé a dlouhodobé. Na druhou stranu kurzy bankovních (světových) titulů jsou tak nízko, že při rozumné míře diverzifikace, by se na nich nemělo prodělat.