Velká krize a nebankovní akcie
Publikováno Fond Shop 15 - 16/ 2012
Velká krize roku 1929 výrazně ovlivnila světové dění na mnoho dalších let. Ani český akciový trh nebyl vůči dopadům imunní. Jak se dařilo v těchto složitých časech vybraným titulům?
V minulém článku, zaměřeném na velkou hospodářskou krizi a její následky pro burzovní investory, jsme se zaměřili hlavně na bankovní sektor. Ten nám sice ukázal, že při nákupu na burzovním dnu v roce 1933 se z dlouhodobého pohledu prodělat nedalo, na druhou stranu možnosti výdělku nebyly nijak oslnivé. Proto si klademe otázku, které sektory si vedly v post krizovém období za 1. ČSR nejlépe. Kolik podniků obchodovaných na burze krizi neustálo a investoři
tak přišli o svoje investice? V článku budeme sledovat dva sektory a jejich vývoj během krize. Konkrétně cyklický sektor označen jako „Báňský a hutní průmysl“ a defenzivní sektor „chemický a potravinářský průmysl.“
BÁŇSKÝ A HUTNÍ PRŮMYSL
Přenesme se do První republiky, do předkrizového roku 1928. Sektor Jako reprezentanta sektoru „báňský a hutní průmysl“ volíme jeho největší zástupkyni: Báňskou a hutní společnost (BHS). Ta měla na konci roku 1928 tržní kapitalizaci 1,029 miliardy Kčs. To je dokonce více, než měla ve stejné době Národní banka Československa (823 mil. Kčs.) BHS provozovala doly v Ostravskokarvinském revíru, Třineckou železárnu, různé vápenky, cihlárny, hutě a elektrárny po celém Československu. Působila i v Polsku a Bulharsku. Kurz akcie byl na konci roku 1928 na hodnotě 4115 Kčs, firma měla zisk na akcii 172 Kčs a vyplácela dividendu 150 Kčs. Podobnou ziskovost si firma udržela i v dalších dvou letech. V roce 1931 se propadla do ztráty. To už se projevila naplno ekonomická krize v Československu, jejímž následkem byl i prudký pokles cen komodit. BHS se dotkl nejvíc propad cen uhlí a stavebních materiálů. Podle bilance podniku z roku 1931 bylo vidět, jak se „zasekl“ oběh peněz v ekonomice. Neprodané zásoby vzrostly na téměř dvojnásobek roku 1928. Stejně tak tomu bylo u závazků a pohledávek z obchodního vztahu. Tato ekonomická krize zastihla firmu jako blesk z čistého nebe. Ještě na konci roku 1930 firma krizi nebrala vážně a v roce 1931 proinvestovala rekordních 178,4 milionů Kčs. Když ovšem finanční ředitel na konci roku uviděl účty ohledně tržeb, zásob, pohledávek a zisku, veškeré investice utlumil. V roce 1933 byly investice firmy už jen ve výši 10 milionů. Na konci roku 1931 se akcie BHS obchodovala za 1330 Kčs. Svého dna se dotkla v roce 1932 na úrovni 650 Kčs. Od svého maxima v roce 1929 (4 800Kčs) to byl propad o 86,5 %. Firma ovšem krizi ustála. Od roku 1934 začala vykazovat zisk i vyplácet dividendu (30 Kčs). Během býčího trhu 1934-1937 se firmě podařilo překonat i maximum z roku 1929, a to o 50 korun. Byť firma v roce 1937 hospodařila se ziskem 150 Kčs na akcii a dividendou 130 Kčs. V roce 1938 zisk poklesl na třetinu a kurz akcie se propadl o polovinu. To už ale začaly jiné, politické změny v Československu. Ostatní společnosti v sektoru měly přitom své finanční výkazy téměř stejné. V letech 1931-1933 vykázaly záporný nebo nulový zisk. Nicméně z dvanácti společností obchodovaných v sektoru „báňský a hutní průmysl“ ustálo krizi jedenáct z nich. Pouze malinká společnost Meva a.s. byla v roce 1929 stažená z burzy a v roce 1934 prodána za 5 milionů Kčs firmě Křižík-Chaudoir. Svoje maxima z roku překonalo 1929 do roku 1937 dokonce 8 firem. Například Poldi až o 60 % nebo Magnezit o 79 %. V tomto období akcionáře nepotěšila Pražská železářská společnost, která kromě krize bojovala i se zastaralou výbavou závodů. Do nich se investice uvolnily až v roce 1935 a firma tedy překonala maxima z roku 1929 až v roce 1940. Další dvě byly Válcovny kovu a.s. a Železárny Rotava-Nýdek. Tyto firmy ale doplatily na to, že byly malé a neměly dostatečný kapitál a postavení na trhu, aby krizi lépe zvládly. I když se kurzy jejich akcií na maxima z roku 1929 nedostaly, nezaostávaly za nimi nijak extrémně. Naopak při vstupu do pozice v letech 1931 – 1933 se z dlouhodobého pohledu nedalo prodělat. Například nastalo zhodnocení Železárny R-N z minima 52 Kčs (1935) na maximum 543 Kčs (1937), tedy téměř 10-ti násobek.
CHEMICKÝ A POTRAVINÁŘSKÝ PRŮMYSL
Teď se podívejme, jak se v krizi dařilo sektoru z opačné škály cykličnosti. Sektoru defenzivnímu, prvorepublikově označenému jako „chemický a potravinářský
průmysl“. Co do velikosti firmy měřeno dnešním výrazem tržní kapitalizace, bychom jako reprezentanta sektoru měli zvolit gigantický konglomerát Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Ten ale vzhledem k rozsáhlé angažovanosti ve všech možných oborech napříč ekonomikou (od uhlí, přes cihelny až po fotografické desky) raději nahradíme více „potravinářsky“ specializovanou firmou František X. Brosche syn a.s. (FXB). Společnost původně založená v roce 1898 s akciovým kapitálem 4 miliony korun, dosahovala koncem roku 1928 tržní kapitalizace více než 40 milionu Kčs. Do skupiny firmy patřily rafinérie lihu, továrna na ocet, rafinérie cukru či lihovar a další společnosti, v různých městech Čech. Firma od svého vzniku měla nepřetržitou historii vyplácení dividend. Koncem roku 1928 se kurz akcie pohyboval okolo 1500 korun. Dividenda v tom roce byla 70 Kčs. To nám dává dividendový výnos necelých 5 %. Podobně jako ostatní firmy v oboru, ani FXB nedosáhla maxima v roce 1929, ale už o rok dříve. Když spekulační horečka vrcholila, investoři se přesouvali do lákavějších „hot stocks“, a opouštěli „nudný a stabilní“ potravinářský sektor. Pak udeřila krize. A podepsala se i na ziskovosti FXB. Firma snížila dividendu z 80 Kčs v roce 1927 na 50 Kč v roce 1933. Oproti většině firem, které ji přestaly vyplácet úplně, to ale žádná tragédie nebyla. Kurz akcie poklesl ze svého maxima téměř o 2000 korun na 845 Kčs v roce 1932. Ovšem tento rok už nastal obrat a akcie uzavírala rok na úrovni 1240 Kčs. A to rally jenom začínala. Rok 1934 uzavírala FXB na úrovni 1905 korun, tedy blízko předkrizových maxim. O 2 roky později se obchodovala na novém maximu 2750 Kčs. A dividenda činila 54 Kčs. Během medvědího trhu v roce 1937 korigoval kurz akcií ke 2000 Kčs, aby se další roky pohyboval na úrovních 2200 – 2600 Kčs. Dlouhodobý investor na tomto titulu nejenom získal kurzový zisk, ale po celou dobu mu byly vypláceny dividendy. Mezi lety 1929 – 38 souhrnně činily zhruba 600 Kčs. Tato akcie vydělala z dlouhodobého pohledu svému majiteli, i kdyby ji kupoval na samém vrcholu spekulační bubliny koncem 20 let. Z 10 sledovaných firem v oboru jich krizi přežilo všech 10. Jenom jedna z nich přestala vyplácet dividendu, i když mnohé ji snížily i o více než polovinu. Svoje maximum z roku 1928 do roku 1936 nepřekonaly pouze tři firmy. Shodou okolností jedna z nich byla právě čokoládovna Orion, která byla tou jedinou, co přestala vyplácet dividendy. Přepad napříč sektorem mezi maximy v roce 1928 a minimy v roce 1932 byl průměrně zhruba na třetinu! Tady je vidět, že ani defenzivní tituly nebyly ušetřeny vysoké volatilitě a davovému šílenství. Do svých maxim v roce 1937 vzrostly naopak průměrně tři a půl krát.
JE TŘEBA ZACHOVAT KLID
Na rozdíl od bankovního sektoru, který si odnesl tíhu krize na vlastních zádech, se z dlouhodobého pohledu dařilo jak cyklickému, tak defenzivnímu sektoru. Kurzy akcií v sektoru se vyvíjely trendově. Kurzy defenzivních titulů zaznamenaly svoje extrémní hodnoty zhruba o rok dříve než cyklické tituly. Vysoká volatilita byla zaznamenaná u obou typů sektorů, u cyklického ještě více. Důležitý je poznatek, že ani tato hluboká krize nezničila provoz firem. Dokonce ani jejich majetky a hodnoty. Kdo měl trpělivost, neobchodoval na úvěr, rozumně diverzifikoval, tak na krizi neprodělal. Dnešní řeči o konci eurozóny, konci dolaru, konci světa a podobně mně nechávají klidným. Na to, aby mi zbankrotovalo portfolio na 0, by musely zbankrotovat všechny firmy v něm nakoupené. A taková krize na světě ještě nikdy nebyla. Byť se už několikrát měnil monetární systém. A hlavně, jak po každém dešti jednou zasvítí slunce, tak po každé krizi přichází oživení. Historická data v tom jenom utvrzují. Jediné, co může ohrozit investici z dlouhodobého pohledu, nejsou ekonomické, ale politickospolečenské
změny.
Peter Bayer
Autor je spolupracovníkem redakce.