Mocná dynastie Petschků
Publikováno v časopisu Fond Shop 2/2013
Petschek je jméno, které snese srovnání se jménem Rotschild. Rozdíl tady ale je. Pochází z naších končin a vlastně o něm dnes málokdo něco ví.
Komu dnes říká něco jméno Petschek? Jak je ta sláva pomíjivá. A přitom to bylo za první republiky jméno, které hodně znamenalo. V rámci byznysu jej můžeme srovnat s dnešními pojmy a jmény jako je Kellner, Bakala, Penta, J&T, Babiš nebo Komárek. Finanční skupina Petschků ve své době dosahovala stejně vysokého významu. I jim se podařilo během několika dekád ovládnout neskutečný kapitál a významně tak ovlivňovat hospodářské dění u nás. Petschkové byli nejenom skvělými obchodníky, ale i ukázkou toho, jak důležité je mít koncentrovaný kapitál na jednom místě. I když se rodina rozvětvovala, rodinný kapitál byl stále řízen centrálně. Toto je cesta, kterou si dokázali udržet moc i po více generací. Podobně jak to dokázal slavný rod Rotschildů. Petschkové měli s Rotschildy společné nejenom soudržnost rodu, ale i židovský původ.
ZROD DYNASTIE
Když se 15.3.1853 konala v Kovanicích u Nymburka svatba, nikdo ze zúčastněných neměl ponětí, jakému silnému rodu se tu dávají základy. Drobný obchodník Moses Petschek z Kolína si bral Sáru Wienerovou. Z tohoto sňatku vzešli čtyři děti: Isidor, Julius, Ignác a dcera Rosi. Táta Moses byl rozeným obchodníkem. Začínal s výkupem železa v okolí Kolína. Následně jej prodával se ziskem do sběrny. Díky této činnosti získal výborné kontakty na zemědělce z okolí. Když bylo vydělaných peněz dost, začal je postupně zemědělcům půjčovat za vysoký úrok. Oproti zástavě půdy. Exekucí nesplácených půjček se dostal k prvním větším majetkům. A to ve správné době. Zrovna začínal koncem 60. let „zakladatelský boom“ a ceny pozemků rapidně stoupaly. Obrovsky rostla poptávka ze strany firem po stavebních pozemcích v blízkosti železniční tratě.
SPEKULAČNÍ HOREČKA A UHLÍ
S větším kapitálem se už Moses dostává i k burzovní činnosti. Cenné rady získává od bratra, který působí ve Vídni jako makléř. A nastupuje do burzovního vlaku právě včas. Rozpoutává se burzovní šílenství a kurzy letí rychle nahoru. Moses se nevěnuje jenom spekulacím, ale postupně získává i značné podíly v nově zakládaných perspektivních firmách. Zejména v sektoru uhlí. Tady do hry vstupují už i synové. Starší Isidor a Julius jsou úspěšnými právníky, mladší Ignác šel do učení k obchodování s uhlím. Díky otcovým podílům se prostřednictvím svých lidí dos távaj í do Vídeňské Wiener Bankverein (WB), kterou založili shodou okolností Rotschildové za účelem podílení se na zakladatelských a spekulačních orgiích v Rakousko Uherské říší. Tady se dostávají Petschkové k „insider“ informacím, ale i k velmi důležitým kontaktům. WB zakládá „Mosteckou společnost pro dobývání uhlí“ (Mostecká) a Izidor se stává členem její správní rady. Později stojí i při zakládaní „Severočeské uhelní společnosti“. Sázka na uhlí se ukázala jako správná karta. Poptávka po této komoditě prudce rostla. Zatímco v roce 1873 byla produkce hnědého uhlí 2,5 milionů tůn, v roce 1900 už 18,5 milionů tůn. Je nutno dodat, že značnou část těžby zabezpečovaly z převážné většiny právě dříve zmíněné uhelné společnosti. Zatímco starší bratři se věnovali těžbě, mladší Ignác obchodu. Koncem 19. století kontroloval 75 % obchodu s uhlím v tomto revíru. Zároveň se koncem 19. století Petschkové dostávají do Anglo-Rakouské banky, kde získávají kontakty na anglický kapitál. Otec Moses, který umřel v roce 1888, zanechal svým potomkům velmi dobře rozjetý byznys. Ta největší sláva na Petschky ale ještě čeká.
JAK VYDĚLAT NA SVĚTOVÉ VÁLCE?
Začátkem 20. století už mají Petschkové vlastní finanční skupinu. Zatímco otec dával půjčky, které byly zastavené pozemkem, který pak propadl v jeho prospěch, finanční skupina dělala totéž, ale ve větším. Poskytovali úvěry firmám, které pokud nezvládaly splácet, propadly ve prospěch finančníků. V průběhu první světové války využívají kontakty v zahraničí k burzovním spekulacím. Přes neutrální Švýcarsko se dostávají na burzy v Paříži, Londýně a New Yorku.
Nejziskovějšími akvizicemi bylo ale skupování firem na konci 1. světové války. Nově vzniklá ČSR se netajila snahami dostat se z područí rakouského
a německého kapitálu. Němečtí kapitalisti cítíc nepřívětivou náladu proti nim, odprodávali svoje účasti i za hodně nevýhodných podmínek Petschkům. Převážná část těžby hnědého uhlí už je pod kontrolou Petschků. Tady ovšem dochází k rozdělení rodu na dvě větve. Na starší bratry (pražská větev) a Ignáce (ústecká větev). Pražští Petschkové ovládali těžbu uhlí a nechtěli si nechat ujídat zisky od bratra, který dělal obchod, když si ten obchod mohli dělat sami. A tak jej odstřihli. Bratr Ignác si tak rozhořčen jde dál sám po své trase směr německé uhlí.
BANKOVNICTVÍ
5.11.1920 korunuje pražská větev svůj vliv ve finančnictví založením Bankovního domu Petschek a spol. Praha v.o.s. To už je úplně jiná liga. Starší Izidor už byl rok po smrti, proto se zakladatelem stává Julius, jeho syn a čtyři synové Izidora. I dnes si banky staví současní velkofinančníci (J&T Banka, PPF Banka, Prima banka, na Slovensku Penta), ale Petschkům se musí nechat velký respekt v tom, že za banku ručili celým svým osobním jměním. To vzbuzovalo velikou důvěru u klientů. Právě se ale schylovalo k velkému petschkovskému zahraničnímu výboji. Pracovně si jej nazvali „Coalvulture“. Bezvadně se zorientovali v poválečné situaci. Zatímco Československá národní banka se všemožně snažila o stabilitu měny, poválečné Německo se odhodlalo jít kvůli vysokému zadlužení cestou hyperinflace. Tady se ovšem naskytuje možnost získat za „tvrdou kačku“ zajímavé zboží. Zatímco většina běžných lidí chodila nakupovat do Německa kabelky a fotoaparáty, Petschkové se zaměřili rovnou na firmy a zejména na uhelné doly. Tady měl podstatný náskok odvrhnutý mladší Ignác, ale pražská větev rovněž nezaostávala.
SVĚTOVÁ MOC
I když tyto dvě skupiny už moc nekooperovaly, podařilo se jim pod jménem Petschek ovládnout do roku 1929 zhruba třetinu veškerého německého uhlí. Když k tomu přidáme těžbu v ČSR, Petschkové těžili ročně okolo 60 milionu tun uhlí, což je pasovalo do role největších těžařů hnědého uhlí na světě. Produkce uhlí, spekulace na burze a dividendy z firem ve všech možných oborech generovalo Petschkům neskutečné cashflow. Když přišel krach na burze v roce 1929, mohli si během následného propadu dovolit nakoupit další strategické a kvalitní firmy. Vstupují do odvětví jako chemie, sklářství, textil, papír. Ovšem i v Německu Petschkové nesnuli na vavřínech a pustili se do akvizic po celém světě. Nejdříve Maďarsko, Jugoslávie, pak Anglie, Severní Amerika, Afrika i Austrálie.´
NÁSTUP NACISMU A SOCIALISMU – KONEC EPOCHY
Nástupem Hitlera k moci se začínají rodiny připravovat na odchod na západ. Právě jejich „Coalvulture“ se stala předmětem nacistické propagandy a i díky
dobré informovanosti z vyšších německých podnikatelských kruhů jim bylo jasné, že je potřeba vyklidit prostor. Pochopila to vlastně jen pražská větev.
Ta už v roce 1934 připravila postupný plán úniku z republiky, a to za cenu co možná nejmenších ztrát. A toho se držela. Ústecké větvi umřela v roce 1934
hlava rodiny Ignác a vedení převzal jeho syn Karl. Ten byl na rozdíl od otce vždy vychováván v přepychovém prominentním prostředí, kde se za peníze dalo
koupit všechno. To se mu ale teď nevyplatilo, protože se už hrálo podle úplně jiných pravidel. Tak dlouho odmítal pod cenu prodat majetky, až mu byly všechny zabrány ve prospěch říše při anektaci Sudet v roce 1938. Pražská větev trpělivě odprodávala majetky v Německu i v ČSR a chystala se k odchodu. 18.7.1938 odjíždí konvoj pražských Petschků z Prahy (rodinný klan už měl 40 osob) přes Maďarsko, Jugoslávii a Anglii do USA. Podle údajů Gestapa se Petschkům podařilo zachránit okolo 2 miliard československých korun (!!!) majetku, a to je jenom zlomková hodnota toho, kolik by měli, kdyby nebyla politická situace nahnutá a prodávali by za tržní ceny. V Praze v Dejvicích a Bubenči po nich zůstalo 13 obrovských vil (v jedné dnes sídlí Americké velvyslanectví) a 66 hektarů pozemků, zahrad a polí ke stavebním účelům v Praze 6. Centrálu Bankovního domu Petschek v pražských Holešovicích ovládlo Gestapo. Udělalo si tam pražskou centrálu a smutně proslulou vyšetřovací stanici „pečkárnu“. Po válce se mezi lety 1945-48 snažila rodina dostat k některým majetkům, ale po „vítězném únoru“ byly všechny naděje zmařeny. V USA už rodina na další rozvoj podnikání nenavázala a vztahy mezi jednotlivými členy rodiny už nebyly tak blízké jako v dobách Československa. Nicméně Petschkové zanechali v historii podnikání v naších zemích velmi významnou stopu, o které se dneska pramálo ví.■