Černé zlato vládne trhům
originál byl publikován v časopisu FOND SHOP 02/2015
Ropa získala na významu vlastně teprve nedávno, cca kolem roku 1860. Postupem času se ovšem stala jednou z klíčových surovin a v těchto měsících se k ní opět obrací pozornost světových médií.
Ropa je snad nejdůležitější součásti ekonomické, politické a společenské aktivity. Stála za ne jednou válkou. A přitom ropný průmysl jako takový je ve srovnání i s lidstvem samotným velmi mladý. Významnou úlohu začíná ropa sehrávat až ve 20. století. Na svět se totiž hlásí až s vynálezem spalovacího motoru, který byl poprvé komerčně využit kolem roku 1860. Od té doby vznikl pravý prospektorský boom po černém zlatě. Produkce ropy v USA se zvýšila z 2000 barelů za rok 1859 na 126 milionů v roce 1906. Dnes se takové množství vytěží za necelé 2 dny. Hlavní postavou tohoto boomu byl John. D. Rockefeller, který se stal díky své společností Standard Oil Company nejbohatším Američanem své doby. Agresivní expanze formou akvizic vedla k tomu, že tato společnost v roce 1890 kontrolovala 88 % produkce ropy v USA. V roce 1911 byla následně rozpuštěna antimonoplním úřadem a vzniklo 90 nezávislých společností. Z nich se časem zrodily například firmy jako Exxon a další s názvem Mobile. Tyto dvě firmy v roce 1999 fúzovaly a dnes je z nich největší světový těžař Exxon Mobile.
Samotná ropa nabírá na významu v období kolem první světové války. Lodě mění svůj pohon z uhlí na ropné produkty. Dále se rozvíjí automobilismus, letectví a zbrojařství. Ve druhé světové válce se ropná zařízení stávají strategickými a jsou intenzívně bombardovány. Od poloviny 50. let nahrazuje ropa uhlí jako nejdůležitější světová energetická komodita. V 70. letech se pro změnu odehrávají dva ropné šoky způsobené faktem, že vyspělé země trpí nedostatkem ropy, naopak ze strany arabských producentů dochází k výpadkům dodávek. Tyto krize se podepíšou na chodu celého světového hospodářství. V USA jde o období krizí, stagnací, inflací až stagflací, ze kterých se země dostává až v polovině 80. let. Ropa je od této doby neoficiálním podkladem mnoha válek, revolucí, vzestupů a pádů různých diktátorů a mocenských zájmů. To vše prakticky až do dnes.
A DNES?
Dnes se přitom ropa znovu dostává do hlavních zpráv a zájem o ní roste nejen u odborné veřejnosti. Za vším stojí prudký pád její ceny, a to o více než polovinu za pouhého půl roku. Jaká je tedy aktuální situace na trhu s ropou a co stojí za jejím poklesem? I tady platí nekompromisní zákon nabídky a poptávky. Aktuálně totiž nabídka na trhu s ropou stoupá podstatně rychleji, než jaká je po ní poptávka. Tuto „nadprodukci“ vytvořil boom alternativní těžby, zejména z břidlic, který měl epicentrum v Severní Americe, ale bleskem se rozšířil do celého světa. Díky novým způsobům těžby Spojené státy americké od roku 2008 téměř zdvojnásobily své těžební aktivity. Převis denní produkce je nyní na šestiletých maximech, a to na 2 milionech barelů denně (graf 2). Růst spotřeby ropy, která by měla v roce 2015 vzrůst dle odhadů o necelý 1 mil. barelů za den, zpomaluje od roku 2011 a souvisí se zpomaleným ekonomickým růstem. Ten by se ale dle odhadů IMF měl v roce 2015 celosvětově pohybovat kolem + 3,5 %. Dalším faktorem je, že nabídka ropy ze strany „ropných zemí“, jejichž státní rozpočet je podstatně závislý na příjmech z ropy, je obráceně elastická. O tom se moc nemluví, ale při každém kolapsu na cenách ropy to bývá podobné. Státy vědí, kolik musí v daném roce za ropu utržit. Čím nižší je její cena, tím více ji musí prodat, aby dosáhly svých zisků. Dobře vědí, že sami podkopávají cenu ještě více, ale když jde o záchranu vlastní kůže, jednají všichni podobně. I když jsou sjednocení v kartelu OPEC, v krizových dobách už jde každý za sebe. Na trh tak proudí stále více ropy, což zvyšuje její nabídku a snižuje cenu. No a pak přidejme silný spekulativní kapitál, který jakmile vycítí, že se na trhu něco vychyluje od svého optima, přilétne jako holubi na náměstí ve Florencii a umocňuje momentum, co to jen jde. Do toho začnou média rozdmýchávat paniku a přidávají se i investoři, kteří ropu doposud ignorovali. To vytváří další tlaky na cenu
KTERÉ STÁTY NA LEVNÉ ROPĚ VYDĚLAJÍ A PRODĚLAJÍ?
Největšími světovými producenty ropy jsou Rusko, Saudská Arábie, USA a Čína. Zatímco první dva žijí především z exportu, další dva museli ropu dovážet, i když USA díky břidlicím tento fakt snižují. Navíc platí, že je tady celá řada menších zemí, které z exportu ropy přímo žijí. Máme tím na mysli především arabské země jako SAE, Kuvajt, Irák, Katar, anebo jiné jako Angola, Nigérie či Irán. Tyto ekonomiky budou poklesem cen ropy negativně zasaženy. Na druhé straně tady ovšem máme země, jež jsou závislé na dovozu ropy a hrají důležitou roli ve světovém hospodářství. Těm hraje současná situace do karet. Kromě dvou již zmíněných největších ekonomik jsou to Japonsko, Indie, Jižní Korea, Německo, Francie, Španělsko, Singapur nebo Itálie. Samozřejmě je jich více než těch, které ropu exportují. Nezapomeňme ani na Českou republiku. Pro všechny tyto ekonomiky je nižší cena ropy výbornou zprávou, i když někdo může namítat, že nikoliv, protože Evropa bojuje s deflací. Ale to je argument ve stylu „nedávejte hladovému jídlo, bude pak moc čilý“.
CO DÁL?
Z investičního pohledu má ropa výhodu oproti akciím v tom, že nikdy nemůže klesnout na nulu. V době nekrytých inflačních peněz můžeme rovněž předpokládat, že její cena vyjádřená v dolarech bude v budoucnu růst. Otázkou je, kdy nastane obrat na klesajícím trendu? Tento časový úsek se praktický nedá předpovědět, protože cena ropy se odvíjí od tolika faktorů, že není v lidských možnostech jej přesně odhadnout. Hlavními argumenty pro další pokles
jsou prodlužující momentum a spekulace na pokles, cenové války producentů a válka mezi tradiční a alternativní těžbou. Nezapomeňme, že alternativní těžby mají vyšší náklady než tradiční a soukromé firmy, jež se do nich v USA pouštěly, používají velmi vysoké dluhové zatížení.Dluh byl totiž v USA díky kvantitativnímu uvolňování velmi levný. Na druhou stranu, argumenty pro růst jsou zhruba následující: producenti se musí v dlouhodobém horizontu domluvit
na omezení produkce, politika FEDu je pro inflační a ropa je velmi důležitou složkou CPI v USA. Navíc jde zde silná lobby severoamerických producentů „tlačící“ za vyšší ceny. Konec stagnace ve světovém hospodářství pak může vyprovokovat další apetit po ropě, čímž se po ní zvýší poptávka. Jediné, čím si ovšem můžeme být jistí, je, že proces obratu ceny na ropě bude doprovázen vysokou volatilitou, kdy mezi sebou budou bojovat medvědi a býci. Ostatně objemy obchodů v těchto dnech patří k nejvyšším za posledních několik let. ■
Vypracované v spolupráci s Borisom Tomčiakom